Quiz-Tschechisch

Pravda

Podmínky, za kterých se dítě stává vícejazyčným, jsou individuální a velmi různorodé. Pokud dítě vyrůstá ve vícejazyčné rodině, je těmito jazyky obklopeno od útlého věku, osvojuje si je hrou v každodenních situacích a jsou přirozenou součástí jeho života od narození. Naproti tomu pro dítě, které přichází do Německa z jiné země s jednojazyčnou rodinou, je práce s několika jazyky zpočátku něčím zcela novým. A zcela jiný druh vícejazyčnosti vzniká, když se německy mluvící dítě v Německu učí ve škole druhý jazyk.
Existuje mnoho dalších faktorů, které mohou ovlivnit vývoj vícejazyčnosti, například to, jakým jazykem (či jazyky) se mluví v blízkém okolí dítěte, nebo také prestiž, kterou mají příslušné jazyky v naší společnosti.
Kdykoli je řeč o vícejazyčnosti, je třeba si uvědomit, co je tím v konkrétním případě myšleno. Pedagogickým pracovníkům se také doporučuje, aby se neřídili představami o "vícejazyčnosti obecně", ale aby posuzovali individuální okolnosti konkrétního dítěte.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak je možné, že se děti v prvních letech života bez námahy naučí mluvit, přestože pochopení gramatiky jazyka a osvojení slovní zásoby je časově velmi náročné a složité? Starší děti a dospělí si to všechno musí pracně procvičovat v jazykové výuce. Na druhou stranu, malé děti ještě nejsou schopny přemýšlet o abstraktních gramatických pravidlech, a přesto si je osvojují: Mají vrozenou schopnost osvojovat si jazyk (jazyky) intuitivně, hravě, téměř samy, a tedy bez námahy. Na rozdíl od toho, co se dospělí domnívají, není tedy vícejazyčnost pro malé děti příliš náročná. Naopak, v dětství těží ze snadného osvojování jazyků a mohou si bez problémů osvojit několik jazyků najednou.
Může to však být obtížné, pokud jsou podmínky, v nichž dítě vícejazyčně vyrůstá, nepříznivé, například pokud jsou jeho jazyky okolím, ve školce či ve škole odmítány.

To není pravda!

Rychlost, jakou si děti osvojují jazyk (jazyky), je značně individuální. Některé děti mluví hodně už ve dvou letech a mají poměrně velkou slovní zásobu, jiné v tomto období mluvit teprve začínají. Jsou děti, které dlouho jen poslouchají a pak najednou začnou formulovat přímo dlouhé věty. Jiné se vyjadřují velmi brzy v jednoslovných a dvouslovných větách. Mnoho dětí začíná s osvojováním pojmenování jako je míč, auto, hra, jiné se nejprve zaměřují na složitější slova, např. dál, znovu nebo já – a na to samozřejmě potřebují více času.
Děti se při osvojování jazyka řídí svým vlastním tempem a svými osobními preferencemi – a to zcela nezávisle na tom, zda vyrůstají s jedním nebo více jazyky!

V prvních letech života vícejazyčné děti ještě nemají pro každé slovo ekvivalent v druhém jazyce – už jen z časových důvodů, protože doba osvojování jazyka je rozdělena mezi několik jazyků. Děti mají mezijazykovou slovní zásobu a často své jazyky mísí nevědomě: používají slovo, které je napadne jako první, slovo, které je pro ně silněji spojené s předmětem, nebo prostě slovo, které jim připadá hezčí. S přibývajícími jazykovými zkušenostmi a rostoucí jazykovou kompetencí se děti učí jazyky od sebe oddělovat, pokud je to třeba, např. při rozhovoru s jednojazyčnou osobou.
Prolínání jazyků je však rysem vícejazyčnosti, který nás provází i v dospělosti.

To je pravda!

Představte si, že jste truhlář. Mluvíte tak „několika jazyky“, protože ovládáte nejen běžnou češtinu, ale také truhlářskou odbornou češtinu. Odborné termíny však nemůžete používat v rozhovoru se svým přítelem, protože by jim nerozuměl. Pokud mu chcete vysvětlit něco ze svého oboru, musíte najít parafráze. To je samozřejmě možné, jen je to pro vás trochu únavné a zároveň neuspokojivé, protože se tímto způsobem nemůžete dostat k jádru věci.
V podobné situaci se nacházejí vícejazyční lidé při komunikaci s jednojazyčnými, protože zde mohou využít jen část svého jazykového repertoáru. Naproti tomu, když jsou s jinými vícejazyčnými lidmi, kteří mluví stejnými jazyky jako oni, mohou využívat svou celou jazykovou škálu a jednoduše používat slova, která jsou pro ně nejvhodnější, nebo dle osobní preference nejhezčí, bez jakýchkoli omezení! V takových situacích je míchaní jazyků zcela přirozené. Ukazuje se, že jazyky vícejazyčného člověka jsou ve vzájemném kontaktu, vzájemně se ovlivňují, doplňují a společně vytvářejí jeho osobní jazykovou kompetenci.
Mimochodem, všichni v každodenním životě mícháme své jazyky, aniž bychom si to uvědomovali. Dopoledne sedíme u notebooku a pracujeme, současně chatujeme s přáteli, o polední pauze si koupíme gyros – a ne "kruh", což by byl doslovný překlad řeckého slova gyros.

Aby si děti osvojily dobrou znalost němčiny, potřebují rozsáhlý a rozmanitý kontakt s německým jazykem. To však neznamená, že by jejich první jazyk měl být ze školky a školy vynechán, právě naopak! Jazyk (nebo jazyky), který si dítě osvojí v prvních letech života, je neoddělitelně spojen s celým jeho vývojem v raném dětství: v něm dítě navazuje první vztahy, začíná sdělovat své potřeby a myšlenky, pojmenovávat věci a činnosti a rozvíjet svou osobnost. Pro dítě, které vyrůstá v němčině, je samozřejmostí, že v těchto procesech pokračuje ve školce i ve škole ve svém jazyce. Jiná situace je u vícejazyčných (nebo německy nemluvících) dětí: jejich možnost vyjadřovat se je nyní z velké části nebo zcela omezena pouze na němčinu. Tak prožívají nástup do školky jako hluboký řez v osvojování jazyka, a tím i v celém svém dosavadním vývoji.
Vzdělávací systém proto hraje ústřední roli v rozvoji vícejazyčnosti: Je zde vícejazyčnost dětí citlivě řešena? Je jejich jazyk v dané instituci zastoupen? Je zde podporován a propagován? Jen tak se u dětí může rozvinout vícejazyčnost správně, v kombinaci s jejich mateřským jazykem, nikoli na jeho úkor.

Jazyk utváří vztah mezi rodičem a dítětem, vyjadřujeme jím emoce, doprovází dítě na jeho cestě do světa. To vše rodiče nejlépe zvládnou v jazyce, který sami s jistotou ovládají, ve kterém se cítí nejlépe a ve kterém mohou mluvit zcela spontánně. Autentická a důvěrná komunikace je nejlepším základem pro celkový rozvoj dítěte, a proto je mnohem cennější než dobře míněná raná výuka německého jazyka. A která matka, který otec by rád mluvil se svým dítětem jazykem, ve kterém sám naráží na jazykovou bariéru a který není jazykem jeho srdce?

Obojí je správně!

Dlouhou dobu se rodičům doporučovalo, aby se co nejdůsledněji drželi jednoho jazyka. A skutečně: pokud řecká matka v Německu důsledně mluví se svým dítětem řecky, stává se tento jazyk pro dítě velmi důležitým. Vždyť s matkou nemůže mluvit žádným jiným jazykem!
Většina rodičů se však setkává s tím, že důslednost někdy bývá v každodenním rodinném životě obtížně realizovatelná. Zároveň je v rozporu s dynamikou používání více jazyků v každodenním životě: jazyky jsou v kontaktu "uvnitř" člověka a jeho jazyková kompetence se skládá z několika jazyků, nikoli pouze z jednoho. Pokud však řecká matka často používá také němčinu, dítě si brzy položí otázku: Proč mám se svou matkou vůbec mluvit řecky?
Je zřejmé, že rodiče si musí najít kompromis mezi dobře míněnou důsledností a samotným používáním jazyků v praxi: Co si přeji pro jazykový rozvoj svého dítěte a z čeho mám jako rodič dobrý pocit?
Je důležité, aby rodiče na sebe a své děti nevyvíjeli tlak, ale zachovali si radost z jazyků a tu také předávali. A navíc, vícejazyčný rozvoj a výchova je nepřetržitý proces, ve kterém se mohou přijatá rozhodnutí v průběhu času měnit. I to je součástí vícejazyčnosti v každodenním životě.

To je pravda. Děti si nejlépe osvojují jazyky, když je mohou používat.

To je pravda, uvolnění rodiče a celkově pozitivní přístup k vícejazyčnosti v prostředí dítěte podporují jeho vícejazyčný vývoj.

To není pravda, naopak, čím dříve dítě přijde do kontaktu se všemi jazyky, tím více těží ze snadného procesu osvojování si jazyka v dětství.

To je pravda, protože děti přejímají jazyk (jazyky) svých vychovatelů. Být dobrým jazykovým vzorem také znamená: rád mluvit, věnovat čas rozhovorům, společně přemýšlet o jazyce (jazycích) - obecně věnovat jazyku (jazykům) důležité místo v každodenním životě. Vícejazyční lidé mohou své dítě vést k živému a pozitivnímu přístupu ke své vlastní vícejazyčnosti.

To je pravda. Děti se zpočátku nezajímají o jazyk jako takový, ale ptají se samy sebe, jak ho mohou využít: komunikovat s lidmi, kteří jsou pro ně důležití, poslouchat hezké příběhy, plnit si svá přání a potřeby, navazovat přátelství ...

To není pravda, protože tento přístup neodpovídá procesům osvojování jazyka u dětí. Jejich zájem o jazyk jako systém je omezený, a čím jsou děti mladší, tím více se dokáží soustředit například na obsahové aspekty výpovědi, spíše než na ty gramatické.

Je to tak, mnoho různých faktorů má vliv na to, jak se u člověka vyvíjí vícejazyčnost, jaký význam pro něj jednotlivé jazyky mají a jak dobře jimi mluví. To vše se může v průběhu života několikrát změnit, neboť vývoj vícejazyčnosti je dynamický proces, který nikdy nekončí.